Když jdete na oběd do restaurace, nevrtá vám hlavou to, co si dáte, ale jak velké máte dát spropitné. U nás se sice často stává, že lidé spropitné nedávají, maximálně nechají korunu, aby se číslo dobře zaokrouhlilo. V zahraničí je však dávání spropitného zcela běžné, dokonce v Itálii si Italové spropitné započítávají do ceny. Potom se vám může stát, že částka, kterou platíte, je například o třicet procent vyšší, než s jakou jste počítali či jaká měla být. Italové jsou v tomto ohledu takzvaně “vyčůraní”, naštěstí u nás třicet procent není vždy pravidlem.
Pokud vám dělá dávání spropitného problém, máme pro vás pár tipů a rad, kolik by se mělo dát číšníkovi nebo servírce. Obecně platí, že se spropitné dává ve chvíli, kdy jste spokojeni jak s jídlem, tak s obsluhou.
V Česku je spropitné zpětnou vazbou
I kdy v mnohých restauracích berou spropitné jako něco samozřejmého, v Česku naštěstí je více restaurací, kde to funguje tak, že spropitné je jen zpětnou vazbou, kterou číšníci a servírky dostanou. Dalo by se říct, že je to takový signál, že je všechno zcela v pořádku. Pokud jste tedy byli s jídlem spokojeni, nezaokrouhlujte částku na celou, protože to může být ve výsledku jen pár korun. Raději přidejte třeba deset korun navíc.
Řiďte se jednoduchým pravidlem
Naštěstí i v případě spropitného existuje takzvaná univerzální rada, podle které se můžete řídit. Toto pravidlo zní, že výše spropitného v Česku určená není. A to je to, co je skvělé. Nemusíte se tedy stydět ani za spropitné korunové či pětikorunové. Vždy se to odvíjí od vaší spokojenosti s jídlem, obsluhou i se samotnou restaurací.
Výše spropitného se odvíjí i od vaší útraty
Vždycky se také odvíjí výše spropitného od výše vaší útraty. Když budete platit tisícikorunu, neohromíte nikoho, když zanecháte pět korun navíc jako dýško. Při vyšší útratě se zkrátka očekává i vyšší dýško.
